Shaping the future of animal health
Virbac Česká republika

Zkušenosti s řešením problematiky mastitid a počtu somatických buněk v mléce v rámci stád v ČR v letech 2003-2004

MVDr.Gabriela Zelinková, MVDr.Jaroslav Bzdil - SVÚ Olomouc

Nejčastější příčinou počtu SB v mléce a zvýšeného výskytu mastitid ve stádech jsou stabilně infekční záněty. Jedná se o ty situace, kdy evidentní příčinou zvýšeného počtu mastitd ve stádě, případně zvýšeného počtu somatických buněk je zvýšený výskyt primárních patogenů - původců mastitid. Tato situace nastává např. při zvýšeném infekčním tlaku ve starších provozech - z tzv. únavy prostředí a v případě přítomnosti rezistentních kmenů ve stádě.
 
Podíváme-li se na výskyt původců mastitid v posledních 4 letech (graf. č.1) je vidět významný nárust podílu Staphylococcus aureus. Toto považujeme za alarmující, vzhledem ke schopnosti tohoto patogena rozšířit se nepozorovaně v rámci stáda během krátké doby a problemetickou eliminaci z organizmu dojnice v době laktace.
 
Graf č. 1: Zastoupení patogenů v % izolátu
 
cl1_tab1.jpg
Přítomnost rezistentních kmenů v chovu a nevhodné použití antibiotik bylo nejčastější příčinou selhání antibiotické terapie. Rezistence je přirozeným vývojem vlastností kmenů v rámci stáda a riziko vzniku rezistence se zvyšuje s délkou používání daného antibiotka v chovu. Např. v 19 z 23 vyšetřených stád s nárustem počtu SB v mléce a zvýšeným počtem rekurentních mastitid byl izolován kmen rezistentní k antibiotiku, používanému v chovu pro léčbu krav v zaprahlosti!!! Proto je nutné provádět pravidelný bakteriologický screening v rámci stáda každého půl roku, aby bylo možné včas zareagovat a upravit léčbu krav jak v době laktace, tak i v době zaprahlosti. 
Zvýšená rezistence se v posledních letech projevuje zejména u kmenů Streptococcus uberis (viz.graf.č.2). Za velice problematický považuji vznik rezistence kmenů Staphylococcus aureus (viz. graf č.3) na preparáty používané často k léčbě krav v zaprahlosti (zejména na bázi cloxacilinu). U tohoto patogena je totiž léčba v zaprahlosti často jedinou cestou eliminace zárodku a vyléčení dojnice.
 
Zvýšená rezistence se v posledních 2 letech projevuje zejména k antibiotikům penicilinové řady (penicilin, ampicilin), streptomycinu, neomycinu, novobiocinu, tetracyklinu, lincospectinu a cloxacilinu.
 
Nejnižší úroveň rezistence vykazují kmeny primárních patogenů ke skupině cefalosporinů a k amoxycilin/klavulanátu.
 
V této souvislosti musím upozornit na nabezpečí používání intramamárních produktů s kortikosteroidy. Jejich oblíbenost je vysoká pro jejich klinický efekt, který se dostavuje bez ohledu na úroveň bakteriologického vyléčení dojnice. Jinými slovy, kortikosteroid sice zlepší klinický stav dojnice, sníží počet SB, ale v případě použití na rezistentní kmen nedojde k eliminaci zárodků, následkem čeho jsou recidivující záněty a další rozšíření patogena v chovu.
 
Vysvětlivky ke grafům ciltivosti:
 
PNC - penicilin
STM - streptomycin
TTC - tetracyklin
NEO - neomycin
AMP - ampicilin (výsledek platí i pro amoxycilin)
ERY - erytromycin
LIN - lincomycin
GEN - gentamycin
CFP - cefoperazon (platí pro cefalosporiny 3.generce)
COL - colistin
NOV - novobiocin
CLT - cefalotin
OXA - oxacilin/cloxacilin
AMC - amoxycilin klavulanát
TYL - tylosin
CLE - cefalexin
COT - cotrimoxazol (platí pro potencované sulfonamidy)
CLI - clindamycin
 
C - kmeny citlivé k danému antibiotiku
I - kmeny intermediární, resp.potenciálně rezistentní k danému antibiotiku
R - kmeny rezistentní k danému antibiotiku
 
 
Graf č. 2: Citlivost Streptococcus uberis za rok 2004
 
 
cl1_tab2.jpg
cl1_tab2_a.jpg
 
Graf č. 3: Citlivost Staphylococcus aureus za rok 2004
 
cl1_tab2.jpg
 
Další příčinou selhání antibiotické terapie bývá bakteriologicky sterilní mastitida. Tato situace nastává v případech, kdy je prvotní příčinou zvýšeného počtu zánětů a počtu SB v mléce buď neinfekční příčina, anebo se jedná o infekční zánět jiného než bakteriologického původu. Z patogenů této skupiny se v posledních dvou letech setkáváme ve zvýšené míře s infekcí BVD. Jedná se o imunosupresní slizniční virus, jenž postihuje všechny sliznice v organizmu. Významně zvyšuje vnímavost organizmu k bakteriologické infekci. Infekce BVD může probíhat ve stádě subklinicky - tzn. skrytě a na její průběh v chovu musíme myslet v těchto případech:
 
  1. zvýšený výskyt mastitid a počtu SB v mléce
  2. zhoršená odpovídavost na antibiotickou terapii
  3. vysoké procento bakteriologicky negativních zánětů, případně vysoký podíl sekundárních patogenů zjištený při bakteriologické depistáži
  4. výskyt zdravotních problémů u telat ( respiratorní syndrom, průjmová onemocnění)
  5. zhoršené repordukční ukazatele (zvýšený výskyt zadržených lůžek, endometritid, rané embryonální odůmrtě a potraty)
  6. výskyt sekundárních onemocnění, signalizujících oslabenou slizniční imunitu zvířat - např. plísňová onemocnění, infekční keratitida apod.
 
V této souvislosti je nutné velice opatrně přistupovat k nákupům zvířat a nenakupovat zvířata z neprověřených chovů.
V případech virové etiologie nelze očekávat dobrou antibiotickou odezvu ani při použití antibiotik s prokázanou účinností na kmeny, izolované z chovu. Naopak dobrých výsledků lze dosáhnout použitím injekčních nesteroidních antiflogistik (např. Finadyne RP inj., Meflosyl inj., Ketofen 10% inj.) podobně, jako je tomu např. u chřipkových stavů u lidí.
Nicméně v případě podezření na přítomnost viru BVD v chovu je nutné komplexní řešení epizootické situace ve spolupráci se specializovnými pracovišti.
 
Přítomnost slizničních virů ve stádě byla jednou z hlavních příčin snížené imunitní kondice dojnic. Na snížení imunitní kondice dojnic se významnou měrou podílejí také mykotoxiny, přítomné v krmení, případně podestýlkové slámě. Mykotoxin je produkt metabolizmu plísní, který je v krmení velice stabilní. Řešením v případě zjištění přítomnosti plísní, příp. mykotoxinů v krmení je aplikace antitoxinů a absorbentů. Samozřejmostí je eliminace (skrajování) změněných částí objemného krmení (siláž, senáž) a vyloučení zaplísněné podestýlkové slámy. V rámci metabolizmu plísní dochází totiž k částečnému natrávení ligninu a jeho rozkladu na chuťově atraktivní jednodužší složky a právě takto změněná podestýlková sláma je centrem zájmu "mlsných" dojnic.
 
S narůstající produkcí dojnic ve vysokoprodukčních chovech se mléčná žláza stává "reaktivním orgánem", důsledkem čeho v posledních letech zaznamenáváme zvýšení podílu tzv. reaktivních mastitid.
Jedná se o zvýšený výskyt "milionářek" s bakteriologicky negativním subklinickým zánětem. Ke zvýšení počtu SB v mléce v těchto případech nedochází z infekčních příčin, nýbrž v důsledku stresových faktorů, jako je např. teplotní stres, nesprávné seřízení dojícího zařízení, zhoršená kvalita krmení (např. zvýšený obsah kyseliny máselné), onemocnění končetin, metabolické poruchy (chronické, subklinické ketózy a acidózy) , časté přesuny zvířat (v chovech, ve kterých probíhají rekonstrukce za provozu), míchání skupin zvířat apod. Dá se říci, že vysokoprodukční dojnice jsou velice citlivé na zhoršenou produkční pohodu a reagují právě "spouštěním" SB do mléka. Antibiotická léčba bývá v těchto případech neúspěšná, reps. ke zlepšení stavu dochází nezávisle na ATB terapii. Rychlou pomocí jsou v těchto případech nesteroidní antiflogistika, případně injekční kortikosteroidy v kombinaci se širokospektrálním antibiotikem. Nicméně jedinou cestou eliminace reaktivních mastitid je zajištění produkční pohody dojnic.
 
Dalším významným faktorem podílejícím se na stavu zdraví mléčné žlázy dojnic byly chyby v technologii dojení, zejména nevhodná toaleta mléčné žlázy před dojením, s použitím společných utěrek, podporující šíření zárodků ve stádě. Diskutovanou bývá otázka, jakou toaletu v daném stádě - zvolit, zda "suchou" nebo "mokrou". Tendence k použití mokré toalety před dojením je v chovech, kde z důvodu technologie je zvýšené procento dojnic se silně znečištěnou kůží mléčné žlázy. Mokrá toaleta je ale z hlediska provádění velice riziková a časově náročná, má-li být provedena správně. Často používané ostříkání mléčné žlázy studenou vodou z vysokotlaké pistole je naprosto nepřijatelné. Dále při mokré toaletě dochází k rozpuštění nečistot na kůže a pokud není součástí toalety dokonalé omytí celého smáčeného povrchu a osušení kůže, dochází ke stékání této špíny k otevřenému strukovému svěrači. Zjednodušeně řečeno, lepší je "suchá špína", přischlá na kůži mléčné žlázy a očista pouze kůže struku, nežli "infekční bahno" stékající k hrotu struku!!! Proto nejdoznačně nejvhodnější se jeví suchá toaleta a desinfekce před dojením s použitím striktně individuálních utěrek. 
Možností je několik a záleží pouze na ekonomických a provozních možnostech, kterou zvolit. Základem je ale vždy použití jednorázových, striktně individuálních utěrek. Doporučit lze jednu z těchto alternativ:
 
  1. Otření struku vlhkou utěrkou s desinfekčním roztokem - vhodná pro chovy s relativně čistými vemeny
  2. Namáčení struků s použitím aplikátorů s desinfekčním roztokem a následné setření suchým papírovým ubrouskem (v roli). Desinfekční rozktok je nutno v průběhu dojení obměňovat podle stupně znečištění vemen.
  3. "Systém dvou kyblů" - jedná se o levnou alternativu v chovech se silně znečištěnými vemeny. Použijeme dva kyble s desinfekčním roztokem. V prvním jsou alespoň 10 minut před dojením předem namočené textilní utěrky. Z tohoto kyblu se utěrky odebírají a po použití se vhazují do druhého kyble s čerstvou desinfekcí. Po spotřebování utěrek z prvního kyble se používají utěrky z druhého kyble (sice již použité, ale v "mezičase" již opět vydesinfikované) a po použití se odhazují opět do prvního kyble s obměněnou desinfekcí. Tento způsob je vhodný i pro provozy, kde se vyskytují dojnice se silně znečištěnými struky. Jednou utěrkou, mokrou, nevyždímanou lze struk dobře umýt, druhou - vyždímanou pak otřít. Také počet utěrek může být omezený. Nevýhodou je nutnost přepírání a sušení textilních utěrek. Druh desinfekce je potřeba v chovu obměňovat, nejlépe každého čtvrt roku.

Desinfekce po dojení je krokem, který může významně omezit zejména infekce, které jsou způsobeny původci z prostředí (Streptococcus uberis, E.coli). Ze zkušenosti z chovů ale víme, že není standartním krokem v technologii dojení, přípädně je v mnoha chovech prováděna nesprávně. Význam desinfekce po dojení je jednak vydesinfikovat okolí strukového svěrače bezprostředně po dojení a v případě barierových preparátů také neprodyšně uzavřít strukový svěrač, který se fysiologicky uzavírá až po cca15 minutách po ukončení dojení a zabránit tak vniknutí zárodků z prostředí. Pro zachování této funkce je nutné ošetřit celý sruk ponořením do aplikační nádobky a to bezprostředně po dojení! Aplikace preparátu ostříkáním struků je podle našich zkušeností velice riziková z hlediska nesprávné aplikace personálem.Dochází k ostříkání pouze blíže natočených struků a to pouze z přivrácené strany, hrot struku zůstává často neošetřen. Proto doporučujeme raději použití ponořovačů.

 
V tomto příspěvku jsme se snažili o stručné shrnutí poznatků z řešení problematiky počtu somatických buněk v mléce a problematiky mastitid v českých chovech z let 2003-2004. Uvedená fakta a návrhy opatření nejsou universální a nenahradí individuální řešení konkrétní situace v chovu.
 
MVDr.Gabriela Zelinková
e-mail: mvdr.zelinkova@seznam.cz
tel: 603 726 837